Loading

Informace o využití souborů cookies a o elektronické evidenci tržebpřijímám

Proč pes hrabe nohama po vykonání potřeby?

 

 

Pokud máte pejska, pravděpodobně jste zvyklí na létající kousky hlíny a trávy vzduchem či přímo na vás – fenomén, který můžeme pozorovat díky zvláštnímu zvyku psa, který si pod sebou vesele hrabe a kousky země tak odlétají kousek po kousku pryč.

 

Veterinární experti nazývají toto chování „hrabání". Obvykle se hrabání nepovažuje za neplechu a může nám toho o psech mnoho říci. Zaprvé, ne všichni psi tento rituál předvádějí. Ve skutečnosti se zdá, že je to spíše neobvyklé chování .

 

„Toto chování se objevuje stejně u psů i fen, ale jen cca 10% psů a fen se takto chová“, říká Rosie Bescoby, klinická zvířecí behavioristka. Takovéto chování je navíc vyvolané určitou řadou okolností: Pejsek se takto energicky zachová poté, co vykoná svou potřebu, když přijde někam, kde to nezná a cítí tam spoustu nových pachů, nebo když ucítí hovínko jiného psa.

 

Hrabání nesouvisí jen s pejsky; vlci, kojoti a další savci se takto chovají též. Vlastně, několik observačních studií zabývajících se právě hrabáním u těchto zvířat – speciálně u kojotů a vlků – přineslo vědcům ty nejvíce nápomocné informace o tom, proč se takto mohou chovat i psi, říká Carlo Siracusa, veterinární behaviorista z Pennsylvánské Univerzity Veterinární Medicíny.

 

 

 

„Například pro vlky, kteří žijí ve smečkách, je to součást jejich sociální povahy“ prozradil Siracusa pro Live Science, a dále vysvětluje zjištění dalších studií. „Dominantní zvířata dané smečky mají tendenci se takto chovat, aby si jasně vyznačily své území. Tudíž se nejspíše snaží vysílat signál, že pokud bude jejich území narušeno někým jiným, bude tento narušitel napaden. Tato zpráva však platí pouze pro zvířata cizí, ne pro zvířata stejné smečky.“

 

Tento značkovací proces má podle Siracusa dvě hlavní poznávací znamení. Zaprvé, viditelná značka – škrábance, které jsou po hrabání zanechány na zemi. Zadruhé, pachová stopa, která se vytvoří díky močení, nebo tekutinami, které jsou uvolňovány z vylučovacích žláz umístěných na packách vlka. No a to je teorie: Buď mě vidíš, jak si značím teritorium, vidíš kousky rozlétané trávy, nebo cítíš můj pach.“ Uvádí Siracusa. "

 

A jak tohle souvisí s tímto chováním u psů? Zaprvé, hrabání u domácích psů je obvykle doprovázeno močovou značkou, která je projevem značení území. Navíc se zdá, že psi také produkují speciální značkovací tekutinu vycházející z jejich pacek.„Není zcela jasné, zda psi vnímají pach z vyhrabaných míst, ale rozhodně platí to, že psi mají potné žlázy na packách a/nebo mazové žlázy v srsti mezi prsty,“ říká Bescoby.

 

 

 

Siracusa udává, že tyto končetinové žlázy produkují feromony, což může znamenat, že psi zanechají tyto pachové látky v půdě a pak je rozvíří energickým kopáním. Je možné, že právě tyto látky vytváří chemický signál pro jiné psy, že daný pejsek už tam byl. Není zcelá jasné, jakou přesnou funkci tyto feromony mají, tudíž je složité rovnou vyvozovat závěry o tom, jakou zprávu tam pejsek pro ostatní varované nechal.

 

Je toto chování agresivní?

 

Ačkoli je lákavé dělat závěry o tom, jak je hrabání agresivní – aktivní způsob, kterým je možné upozornit ostatní psy na boj, pokud překročí vymezené území – Siracusa si ale myslí, že na tom bude něco mnohem mírnějšího, jelikož ochočená zvířata nevlastní území, jako tomu je právě u zvířat divokých.  

 

Siracusa věří, že místo agresivního varování, jde spíše o upozornění ostatních psů na to, že už na daném místě pejsek byl a dost možná se nachází v přímé blízkosti – pravděpodobně, aby nedošlo ke střetu jednoho s druhým v takto omezené oblasti. Zpráva může znít například takto: „Nechávám tu vzkaz, jen abys věděl že jsem tady v okolí. Takže pokud mě znáš a jsme spolu zadobře, můžeš tu v klidu být. Ale pokud si moc nerozumíme, raději bež dál.“, uvádí Siracusa.

 

Ve své klinické práci se psy, si Siracusa všiml, že hrabání a škrábání půdy se objevuje hlavně u nervozních a nejistých psů. To ale neznamená, že všichni „hrabači“ musí být nutně úzkostliví, dodal; je to naprosto přirozené chování a není to nic, s čím byste si měli dělat starosti.

 

Ale pro nervóznější zvířata to může být „pokus o lepší kontrolu nad prostorem a bezpečnější pocit“, protože „nejsou úplně nadšeni z potkávání se s ostatními psy“ uvádí Siracusa pro Live Science. To může vysvětlovat i to, proč mají psi tendenci více škrábat a hrabat půdu, když jsou na neznámém místě.

 

A co to všechno znamená pro vás, jakožto pro majitelé „hrabalů“? Dle Siracusa je nejlepší nechat pejsky hrabat a nesnažit se jim zabránit v tom, co je pro ně přirozené. „Obecně doporučujeme, aby lidé dali pejskovi možnost plně ukázat své chování“. Omezování jejich šance předávat si s ostatními psy tajné zprávy a informace, může vést k jejich pocitu zranitelnosti.

 

A může se hrabání a škrábání stát opravdu velkým problémem? Bescoby říká, že ne. „Jen pro majitelé, kteří si stěžují na trávu a hlínu létající na jejich oblečení či obličej!“ dodává.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

https://www.livescience.com/63239-why-dogs-scratch-ground-after-peeing.html